O kapele

Vašek

Hlavní zpěv, kytara

Mirek

Klávesy, zpěv

Aleš

Kytara, zpěv

Adam

Kytara, harmonika

Vlado

Baskytara, zpěv

Norbi

Bicí, zpěv

Přesně si pamatuji první impuls ke vzniku kapely Echoes. Tedy konkrétní datum už nevím, ale bylo to někdy v červnu 2008. Co ale vím určitě – muselo to být okolo desáté večer a stalo se to na mostě přes řeku Sázavu v Krhanicích. Posíleni několika pivy jsme tam tehdy s Alešem seděli po Lešanském koncertě naší předchozí kapelky, koukali, jak řeka plyne a vedli filozofické debaty. Přitom jsme oba tušili, že tento koncert byl asi naším posledním, protože nám už asi definitivně došlo, že si s našimi tehdejšími spoluhrači naše milované Pink Floydy nikdy nezahrajeme. A právě v tento okamžik padlo rohodnutí zkusit to jinde s někým jiným.
Kapelu jsme rozpustili a začali shánět lidi, kteří by si naopak Pink Floydy zahráli rádi. Poměrně brzy jsme takto potkali Vlada a Adama a krátce na to sehnali i zkušebnu v Roháčově ulici na Žižkově. Takže někdy od podzimu 2008 jsme se začali pravidelně scházet. Bohužel, po tomto raketovém startu následovalo vleklé období shánění zbytku kapely – zpěvu a bicích.
Shánět lidi do kapely je pozoruhodná disciplína. Napíšete inzerát, kde se snažíte přesně specifikovat, koho hledáte a co chcete hrát. Časem už pak i raději píšete, koho nehledáte a co hrát nechcete. Bohužel, lidé často neumí číst, nebo pokulhávají v porozumění textu, takže až na “konkursu” zjistíte, že jejich vize je v totálním rozporu s tím, co jste napsali… Dalším problémem bývají dovednosti a sebevědomí. Já tedy moc zpívat neumím a na bubny jsem hrával jen krátce, ale když pak přijde týpek a já si říkám, že tohle bych určitě zvládl lépe, je to zvláštní a trochu smutné. Hlavně, když on sám si tak tragický nepřipadá. Posledním úskalím bývají speciální požadavky. Jeden z bubeníků nám s tím seknul poté, co mu Aleš řekl, že ho nebude moci každý týden vozit z Votic do Prahy autem a pak zase zpátky.
Vše se však k dobrému obrátilo a to na podzim 2010, kdy se nám snad v rozmezí ani ne 14 dní ozval Norbert a David – náš první zpěvák. Po zkušenostech s předchozími zájemci jsem tehdy Norberta málem poslal k šípku, protože z jeho prezentace jsem pochopil, že se svou bývalou kapelou hrával hlavně zábavovky typu Kabát. Ale nedal se odbýt a ujitil nás, že inzerát četl pozorně, porozuměl mu a že jsme opravdu to, co hledá.
Pak už to šlo rychle, z kraje roku 2011 následoval první kocnert v Lešanech a po něm další a další. Z feťáckého doupěte na Žižkově, kde se člověk bál dojít si na záchod, jsme se přestěhovali do komplexu zkušeben na Palmovku, kde záchod měli a dal se i používat.
Když se David rozhodl v roce 2012 odejít, následovalo další martirium s hledáním zpěváka. Bylo to takové tragikomické. Asi nejvíc nás pobavil týpek, který přišel a chtěl si jako první dát Hotel California od Eagles. Poměrně vysoko posazená skladba, která opravdu prověří, co v člověku je, a dát si ji hned na začátek, to chce odvahu. Myšlení některých lidí je pro mne v určitých ohledech záhadou. Kdybych se já ucházel o pozici zpěváka a věděl, že budu zpívat třeba Hotel California, asi bych si to doma zkusil. Protože by mi přišlo trapné až na konkursu po prvních dvou tónech zjistit, že to ani omylem nevyzpívám. I s představováním a následným loučením u nás ve zkušebně tenhle Don Henley strávil asi minutu. Přišli se podívat i jiní. Třeba jeden motorkář, který si hned ve dveřích řekl o lahváče a pak nám vysvětlil, že kapela je vlastně takové křoví každého zpěváka, který je tou hlavní hvězdou. No, kdyby ta hvězda alespoň uměla pořádně zpívat… Nebo chlapík s účesem Jarda Jágr ‘93, který zpíval “svahilsky”, protože se nezvládal anglické texty naučit ani odposlechem. Jestli mu to nepřijde na škodu, to říct nedokázal. Zato nám obratem poslal obsáhlý seznam všeho, co podle něj děláme v kapele blbě, i když zrovna na to se ho nikdo neptal… V těchto situacích člověk pochopí, kde brali např. Hrabal nebo Šabach inspiraci pro pozoruhodné chování postav některých svých děl a že si to nejspíš jen tak úplně nevymysleli.
Naštěstí Vlado se zmínil svému kolegovi z práce, Vaškovi, že hledáme zpěváka. A Vašek se mu po chvíli váhání zmínil, že si občas doma rád zazpívá. Chvilku to trvalo, ale jednoho dne k nám přišel na konkurs i tenhle kluk “z ulice”, který tehdy snad poprvé zpíval na mikrofon. Po předchozích zkušenostech nás překvapilo, že je úplně normální, a když tehdy Hotel California vysekl na výbornou, už nebylo co řešit.
Od té doby zaznamenáváme samá pozitiva a sociální jistoty a sem tam nějakou dovolenou, byť ne zrovna v Jugoslávii. Přestěhovali jsme se (snad už definitivně) do zkušebny v Holešovicích, kterou máme jen sami pro sebe, pravidelně koncertujeme a soustavně pracujeme na nových věcech. Snad nám to už takhle vydrží. Když nic jiného, tak kvůli tomu, že další konkursy už bych asi nevydýchal… 🙂

Za kapelu Echoes

Miro (jeden z kapelníků – ten starší a zkušenější – Aleš je ten mladší a hezčí)